Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Pomozte dětem

charitativní sbírka nadace rozvoje
občanské společnosti a české televize

Diakonie ČCE – středisko Západní Čechy

Název projektu: Nízkoprahová přípravka
Částka: 332 340 Kč
Region: Jihozápad
Stav: Dostali Vaši podporu

Co za peníze od Kuřete pořídíme?

Diakonie Západ se dlouhodobě zaměřuje na péči o děti a mládež. V Domažlicích s nimi pracuje na poli nízkoprahových služeb již sedm let. Projekt zlepší dětem ve věku 4 až 10 let přípravu na jejich budoucí život. Vytvoří vybavený a atraktivní prostor, kde děti získají sociální, komunikační a hygienické dovednosti odpovídající věku, a to s cílem snižovat rizika sociálního vyloučení, udržet děti na běžných základních školách a předcházet umístění dětí do praktických škol či speciálních tříd.

Přečtěte si příběh Tondy

Jmenuji se Tonda a je mi 6,5 roku. Bydlím v Domažlicích. Rád si kreslím, stavím ze stavebnice, hraju „Člověče, nezlob se“ a Černého Petra. I když mám mnoho sourozenců a rodiče jsou celé dny doma, neumím správně artikulovat, mluvit celými větami a často ani nerozumím, co mi ostatní říkají. Také mě nikdo nenaučil pravidla slušného chování. Neznám ani barvy.

Dostávám se tak do nepříjemných situací. Lidé se na mě dívají nepříjemně. Občas mi něco i vytýkají. Většinou nerozumím tomu, co po mně vlastně chtějí. Zažívají to i ostatní sourozenci. Ti vypadají, že jim to vůbec nevadí. Rodiče nezajímá, jak nás společnost vnímá. Je jim jedno, jak se chováme, co umíme a kde jsme. Do nedávna jsem si myslel, že to asi tak má být. Je to normální a takový život má každý.

Před prázdninami jsem začal navštěvovat nízkoprahové zařízení pro děti a mládež – Klub Fontána, kde jsem se začal scházet i s jinými dětmi, jako jsem já. Dospělí, co tam pracují, mi začali říkat, co mám a nemám dělat. Moc se mi to nelíbilo, ale vždy mi to vysvětlili a já začal chápat, že musím dodržovat pravidla, aby se na mě lidé nemračili a nezvyšovali hlas.

Začal jsem i lépe mluvit, když se mi pracovníci věnovali, opravovali po mně špatná slova a učili mě jejich správné znění. Myslel jsem, že když po někom něco chci, že mu stačí říct: „Chci…, dej mi…,“ ale dospělí po mě chtěli jinou větu a moje vyjadřování je moc nepotěšilo. Nechápal jsem, proč mám používat slovo „prosím“ a děkovat za něco, co mi dají nebo s čím mi pomůžou. Začal jsem tato slova používat a okolí ke mně bylo hned ochotnější a příjemnější.

Po prázdninách jsem nastoupil do školy. Prvních čtrnáct dní jsem chodil na běžnou základní školu. Bohužel jsme si nerozuměli se spolužáky a téměř jsem nechápal paní učitelku, co po mně chce. Musel jsem být přeložen na základní školu praktickou. Na jednu stranu jsem byl rád, protože tam chodí všichni moji sourozenci, ale někdy je mi to líto…


Warning: Use of undefined constant video - assumed 'video' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/vhosts/pomoztedetem.cz/subdomains/2018/wp-content/themes/pomoztedetem/single.php on line 201

Warning: Use of undefined constant galerie - assumed 'galerie' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/vhosts/pomoztedetem.cz/subdomains/2018/wp-content/themes/pomoztedetem/single.php on line 205