Co za peníze od Kuřete pořídíme?
Chceme přispět k zajištění kvalitního vzdělávání dětí se sociokulturním znevýhodněním a posílit rovné příležitosti dětí, aby měly možnost uplatnit se ve společnosti. Za peníze zajistíme dětem včasnou péči, doučování, kariérové poradenství a motivační skupiny, které jim usnadní studium, pomohou zlepšit školní úspěšnost a motivaci ke vzdělávání. Naší motivací je každý pokrok dítěte, a i přes náročné situace, které společně zažíváme, cítíme, že má naše práce smysl!
Přečtěte si příběh Matěje
V roce 2016 jsme zahájili provoz předškolního klubu včasné péče Krteček v Budišově nad Budišovkou. Mezi jinými dětmi klub začal po domluvě s jeho maminkou navštěvovat také Matěj, kterému bylo v tuto dobu 5 let a prošel již i MŠ v Budišově nad Budišovkou. Rodina patří mezi sociálně slabé a žije v jedné z místních sociálně vyloučených lokalit a chlapec byl nucen z mnoha důvodů zůstat s maminkou a dvěma dalšími sourozenci doma.
Při prvotním kontaktu s maminkou a následném příchodu Matěje a jeho mladšího bratra do klubu jsme měly pocit, jako by v rodině bylo vše v naprostém pořádku a stále jsme se „divily“, že tato maminka sáhla po naší podpoře ohledně docházení chlapců do klubu včasné péče.
Postupem času jsme začaly poznávat rodinnou situaci, ve které chlapci žijí. Snažily jsme se proniknout jak k mamince, tak k Matějovi i jeho bratrovi. Po intenzivním povídání si s maminkou i oběma chlapci a také prostřednictvím pořádání různých akcí našeho klubu bylo vše na dobré cestě k vybudování vzájemné důvěry. Bohužel přišly i situace, které bychom raději zažít nechtěly.
Postupně jsme zjistily, že se chlapcům maminka nevěnuje tak, jak by měla, a kluci tím moc trpěli. Byla vlastně ráda, že je mohla dát k nám do klubu, ale ne proto, aby se něco naučili a posunuli se, ale proto, aby měla od nich „klid“, protože doma měla dalšího malého chlapce. Matějovi ani jeho bratrovi nebylo z počátku do povídání si s ostatními dětmi ani s námi. Při sebemenším stresu se „zasekli“ nebo dokonce rozbrečeli. Jakmile jsme získaly jejich důvěru v nás a to, že jim chceme pomoci, začali se nám více a více svěřovat a my mohly konečně začít pomáhat a navazovat správný směr komunikace i s maminkou.
Kluci po půlroční práci udělali velké pokroky. Ve spolupráci s naší psycholožkou a po dohodě s maminkou jsme s chlapci rozvíjeli řeč – komunikaci mezi nimi a dospělými a také mezi nimi a jejich vrstevníky, dále jsme rozvíjeli jejich sociální vztahy a vazby na rodinu, snažily jsme se s nimi intenzivně pracovat na grafomotorice, jemné motorice i hrubé motorice. S dětmi jsme chodívaly ven, učily je koordinaci svého těla a uvědomění si sebe samého, používaly jsme také některé prvky Montessori pedagogiky a obecně jsme se snažily předat chlapcům základy praktického života. Podařilo se nám navázat takový vztah i s jejich maminkou, že jsme mohly společně rozvíjet její rodičovské kompetence.
Matěj potřeboval opravdu mnoho trpělivé práce, ale pro nás to bylo motivující a při jakémkoli jeho pokroku jsme cítily, že naše práce má smysl a nutilo nás to pokračovat dále a hlavně, začít pracovat i na sobě sama. Mnohokrát se stalo, že Matěj po zjištění, že si nemůže u nás pouze „hrát“, procházel krizí chození do našeho klubu, ale díky jeho mamince, která chtěla, aby se chlapec připravil na budoucí zápis do ZŠ a pravidelně nám jej vodila a ve všech ohledech s námi spolupracovala, byly po půlroční intenzivní práci znát i výsledky. Dokonce i u jeho bratra, který navštěvoval klub s ním, byly znát výsledky odvedené práce a hlavně píle obou chlapců a spolupráce s maminkou. Nyní jsou oba chlapci komunikativní, hraví a víme, že i milováni svou maminkou. Maminka Matěje udělala také obrovský kus práce a dokázala Matěje i jeho bratra velmi podpořit.
U Matěje všichni měli obavu, že u něj bude muset být odložená povinná školní docházka. K našemu nadšení a překvapení pedagogů ze ZŠ i MŠ byl přijat k nástupu do ZŠ. Pro nás největší odměnou byla skutečnost, že ze základní školy, tak i z mateřské školy přišly pozitivní ohlasy, že Matěj zvládl perfektně zápis, kdy byl zralý na školní docházku a všichni ,,koukali“, že chlapec vše zvládl za tak krátkou dobu. A hlavní odměnou pro nás je, že se celá rodina zdá být spokojenější, kdy i maminka s dětmi komunikuje „jinak“ a vstřícněji a více se jim věnuje. Dle jejích slov se ulevilo i jí a naše podpora byla pro ni užitečná.
